Historie jógy

Samotný název jóga pochází ze sanskrtského slova, které se překládá jako „sjednocení, splynutí, spojení". Kořeny jógy sahají do dávného starověku Indie pravděpodobně do období proto-indické kultury. Pozice jógy mají souvislost s přirozenými pohyby člověka. Jóga označuje soubor indických nauk o metodách ovládání tělesných a duševních funkcí člověka, zahrnující tělesné cvičení, koncentraci, meditaci i askese. V indickém prostředí vznikla jako ucelený systém tělesných cvičení, dechových technik, meditací a etických zásad. Byla inspirovaná hinduistickou mytologií a později ovlivněna buddhistickým učením. V naší západní kultuře se více zdůrazňují prvky fyzického tréninku než náboženské aspekty. Jóga je vhodná pro každého bez ohledu na zdravotní stav, či náboženské přesvědčení. Vyrovnaná mysl a uvolnění neprotiřečí žádnému vyznání. V učení o józe jsou různé, pozitivní i negativní názory. Některé praktiky jógy jsou přímo spojeny s tělem, myslí, city a rozumem. S ohledem na různé sklony a povahu člověka se postupně vyvinulo několik směrů jógy. Jejich název naznačuje, který prvek se v jednotlivých směrech zdůrazňuje. Jednotlivé směry jógy nelze zcela oddělit, zapadají jeden do druhého - každý směr zachovává nejzákladnější principy popsané v Patandžaliho Jógasútře a Buddhových sutrách. Každý z nás se může věnovat všem směrům jógy současně, ale je předpokladem, že bude upřednostňovat jeden směr – cestu, která patří k jeho osobnosti. Z cvičení jógy nelze vytvořit šablonu ani uniformitu. Každý podle stupně svého poznání si pro sebe vybere nejvhodnější způsob cvičení. Každý má prostor pro respektování volby druhého, každý má možnost vyzkoušet a praktikovat to, co mu vyhovuje jaký druh pohybu a je na něm zda zvolí duchovní aktivity. K pozitivním účinkům jógy patří vyváženější emoce, lepší kondice, jasnější mysl, vnitřní klid a nový pohled na život. Můžete pomocí ní bojovat s bolestmi kloubů, svalů, úzkostí, stresem, špatným držením i s funkčními poruchami. K principům jógy patří uvolnění, harmonie, cvičení, kontrola dýchání, správná výživa.

Védy

První znaky poznání jsou ve VÉDY (1500 př. n.l.). Cílem jógy je osvobození (mókša, mukti, kaivalja, nirvána). Je to stav úplné svobody ve vědomí, oproštěné od vazby omezené osobnosti, která je plná vrozených návyků, relativně nevědomá a základně nehezká. Čiré Vědomí, které je při osvobození realizováno, se nazývá átman. Je to naše nejvnitřejší podstata, shodná s nejhlubší podstatou vesmíru (bráhman). Toto tvrzení je základem pro školy védanty. Tradice védanty, která je vyřčena v Upanišádách praví, že existuje jediná Skutečnost, brahman, a je běžně vnímána a zažívána jako mnohotvarý vesmír. Jogín meditacemi a ukázněním může realizovat jedinečnou Skutečnost átmana a i základ objektivní existence – brahman. (Základní učení Upanišád). Bhagavadhíta (bible hinduismu) – uspořádání hinduistických myšlenek (3. st. př. n. l) - uctívání oddanosti božství. Pataňdžali – aforismy o józe (2. st. př. n. l) – v Jógasútře uváděný dualismus věčné Přírody a věčného Ducha. V dalších stoletích vznikly školy, které vykazovaly vliv tantry. Tantra – svět povstal na základě rituálního aktu a hlubokého filosofického poznání všeobjímající Bytosti. Víra v ženskou energii – Šaktí – to je princip prvního řádu. To vedlo k přehodnocení fyzického těla jako božského projevu a tedy pozitivního nástroje k dosažení osvobození. Z této verze vyrostla hathajóga. VédantaJeden ze základních filosofických směrů Indie. Závěrečná část Véd. Základním učením jsou Upanišády (učení o átmánu a brahmanu). Advaita (nedvojnost) je tradicí hinduismu. 1. st. př. n. l. – Šankara (filosof, který komentoval Advaitu a Védantu). Jeho učení říká: „Tat tvam asi“ – „To jsi ty“. Toto prohlášení znamená, že átman a brahman je jedno a stejné, a stalo se základní myšlenkou advaity s tím, že vtělená bytost (džíva) je átman (self). Učení átman – brahman, nauka o převtělování, princip karmanu (základ hinduistického učení) Védánta prohlašuje, že člověk je vlastně božský. Zakryt nevědomostí však hledá naplnění svého života a poslání venku, ve vnějším světě. Setkává se však se zklamáním a omyly. Ty ho nakonec dovedou k probuzení se k duchovnímu životu. Pravé štěstí a svobodu lze nalézt jedině v dosažení dokonalosti v Bohu, které je mu podkladem. Nediktuje člověku, aby šel jen jednou cestou. Říká: „Zkoušej!“ Charakteristika védantya) Existuje božství, základ, brahman, čiré světlo prázdna, které je neprojeveným principem všech projevů. b) Existuje zákon dharmy (eticky správné počínání, povinnosti k vykonání), který nutno naplňovat, cesta, kterou nutno jít, má-li člověk dosáhnout závěrečného cíle. c) Všechny rozdíly jsou klamné, zvláště rozdíl mezi znalcem a poznávaným. Toto uvědomování, které tvoří osvobozující poznání volné od rozdílnosti subjektu a objektu, je čiré bezprostřední vědomí (ČIT). Hlavním cílem všech velkých indických filozofií je osvobození člověka z otrockého okouzlení Přírodou, které je jejími gunami způsobeno[1]. Jóga pro 21. století Jóga začíná být pro západní civilizaci racionálním systémem, který rozvíjí současného člověka po stránce fyzické i duševní. Je cestou k uvědomění si vztahu mezi fyzickým tělem a myslí. V důsledku životního stylu, který dnes žijeme - málo pohybu, nevyvážená strava, stres - lidé zanedbávají své tělo, podléhají depresím, psychosomatickým onemocnění. Jóga spojuje a poskytuje odpovědi na některé problémy života v moderním světě - a proto zažívá „renesanci". Jedním z důvodů, proč jóga začala být velmi oblíbená, je fakt, že pomáhá k pocitu harmonie, celistvosti - přináší pocit rozvoje a to v mnoha rovinách: např. mentální - napětí, zklidnění, pocit vyrovnanosti a fyzická - zlepšení kondice, vitalita, pružné svaly, kloubní pohyblivost. Jógový trénink by se neměl omezovat jen na ásány, ale i na etický trénink, trénink dýchání a regulace dechu, psychický a duševní trénink - jen tak lze zaručit harmonické rozvíjení osobnosti. Jóga je holistickou praxí, nejen systémem cvičení. Kombinace dýchání, vizualizace a soustředění, meditační techniky mají blahodárný účinek na zdraví člověka. Jóga nás učí návratu k sobě samým, hledání vlastních limitů, schopnost uvolnit se a být sám sebou. Proto přijměte jógu jako několik tisíc let uznávané umění, jako unikátní a efektní formu cvičení. Jóga a IndieIndie - kolébka hinduismu, kolébka jógy. Situace ve staré Indii před mnoha tisíci lety před naším letopočtem by se dala zkrátka charakterizovat jako hledání způsobu poznání v jednoduchém životním stylu. Tento životní styl bych nazval jógou. Než bylo slovo jóga použito, z generace na generaci se předávali různá mytologická ponaučení, pověry, hymny, popěvky a říkadla. Mnoho různých postřehů, základních životních pravidel, pravd, které byly zpracovány do několika základních materiálů, které nám v současné době ukazují čistotu a prapůvod dnešního podání klasické jógy. Náboženství, filozofie, způsob života v tehdejší Indii ovlivnil pohled na svět, na život zvaný jóga. Védy byly prvními dochovanými spisy prastarého indického písemnictví, ze kterých mohla jóga v dalších staletích čerpat. Jedná se o základní shrnutí sbírek textů, hymnů, mytologie. Sepsány byly zhruba v letech 15. - 8. století př. n. l. Jak uctívat bohy, jak řídit náboženské rituály, dobová výpověď - to jsou védy. Čas šel dál a tak postupně vznikala další a další díla. UpanišádyUpanišády se zabývaly popisem bráhmanu a átmanu v 8. - 2. století př. n. l. Lze ještě zmínit další spisy jako sanity, bráhmany a áranjaky. U všech těchto dochovaných spisů se používá výraz „šruti“. Vše co bylo dochováno, pochází od bohů. Všechna moudra vzešla od bohů a dávnými mudrci byly tyto informace interpetovány dál. Klasická jóga není o fyzickém těle. Jóga je duchovní cesta, která nechává pro každého vlastní prostor. Z nepoznání najít poznání a vymanit se z koloběhu životů po životě je cílem jógové duchovní cesty. „Oprostit se od vlastního ega, ukáznit tělo a mysl, aby se staly vhodné pro poznání nejzazší Pravdy, Skutečnosti“[2] Tento citát jsem použil, protože bych lépe nevyjádřil pohled a charakteristiku jógy. Učení o totožnosti brahmana a átmana je základní myšlenkou, která pochází z upanišad. Ve 3. století př. n. l. byla neznámým jogínem sepsána tvz. Bhagavadgíta, která uvedla ideál uctívání a oddanosti Božství. Shrnula různé cesty jógy. Bhagavadgíta se stala tvz. biblí hinduismu. Bhagavadgíta považuje za jógu její 4 základní cesty. Jsou to: bhaktijóga, radžajóga, karmajóga, džňánajóga. Ve 2. století př. n. l. Pataňdžali vyšel ze všech materiálů a studií a vytvořil sbírku aforismů o józe Jógasútru. Pataňdžaliho škola je uznávaná jako filozofický směr jógy a dal základ ashtangajóze, která je součástí radžajógy. Hlavní ideou Pataňdžaliho metody je ovládnutí těla a zastavení mysli. V dalších obdobích vznikala další díla a směry, kterými se jóga ubírala. Za zmínku, z pohledu powerjógy stojí hathajóga, která je také součástí radžajógy a obsahuje 4 z 8 základních stupňů Pataňdžaliho jógy /jama, niama, ásana, pránajáma/ a hledá, stejně jako další styly jógy, způsoby ovládnutí prány lidského těla pomocí dechových technik. Hledá způsob očisty těla i mysli a řeší dosažení poznání skrz jednotu těla a mysli. Jedna ze základních příruček hathajógy Hathajógapradípiká vznikla ve 14. století. Poznání lze dosáhnout přes očištěné tělo a mysl. Očistit tělo, mysl, nervový systém je základním předpokladem pro jogína cvičícího hathajógu. Probuzením kundaliní energie, která spí stočená u kostrče, princip Šakti, dojde k postupnému stoupání páteřním kanálem vzhůru, aktivaci čaker, vírů energie, až kundaliní energie dosáhne vrcholu hlavy, kde je sílo Šivy, mužského principu, ducha a doje k nejvyššímu dosažení, poznání. Jak už jsem zmínil, během času došlo k potlačení duchovního aspektu hathajógy, a tudíž se často můžeme setkat pouze se cvičením pozic. Stylů a osobností, které se objevují v historii jógy, je mnoho. Svým vývojem se jóga postupně dostávala za hranice Indie a samozřejmě také postupně uzpůsobovala svým obsahem a poselstvím lidem, kteří ji prezentovali. V roce 1893 Swami Vivekananda, první indický učitel jógy, přinesl radžajógu do Ameriky, do Chicaga. Během několika dalších let se několikrát vrátil na americkou půdu učit jógu v celém jejím duchovním základu. Jeho kolega Brahmánanda působil v Indii a studoval u Rámakršny, behgálstkého světce, který prošel mnoha náboženstvími. Jógananda, Šivananda, Rádhákršnan, Satjánanda, svámí Višnudévananda, Kuvalajánanda, to jsou jména, která prezentují různé pohledy a cesty na jógu. Někteří i z pohledu lékařství. Sami Kuvalayananda zaměřil svoji jógu především na dech, Sami Sivananda v Rišikéši a T. Krishnamacharya v Mysore se věnovali rozvoji a bohatství, variabilitě systému pozic a pranájámických technik. Jsou považování za ty, kteří dodali hathajóze nový náboj a propracovanost. Vytvořili sekvence pozic, které se soustřeďují na sportovní přístup se zapojením síly dechu a meditačních technik. V dynamickém plynutí pozic, zvaném vinyasa, se využívá plynutí pozic v součinnosti s dechem. Aby se jeho studenti T. Krishnamachariji zlepšovali, vytvořil sekvence pozic dle různých náročností. Jeho studenti se dostávají dále teprve poté, když nejdříve dokonale zvládnou základní provedení. Nejvhodnější metodou výuky byla osobní výuka, která zaručovala rozvinutí jednotlivých vloh studentů. Tři z jeho nejoblíbenějších žáků v Mysore propracovali své systémy praktikování jógy: Pattabhi Jois vytvořil základní školu Ashtanga vinyasa jóga, Indra Devil se stala v Americe „dámou“ jógy a prezentovala moderní pojetí hathajógy a B. K. S. Iyengar vytvořil jemnou, ohleduplnou jógu se zaměřením k tělu s využitím pomůcek pro správné cvičení a zaujímání pozic. Původní cesta sekvencí Krishnamacharyi se lišila od jeho žáků. Své znalosti později předal svému synovi T. K. V. Desikacharovi, který se jeho umění naučil. Vydal se také svoji cestou. Podobně jako Iyengar se věnoval spíše terapeutickému směru jógy. Síla (power) dechu je zmiňována ve všech naukách výše zmíněných učitelů jógy. Především Pattabhi a Desikachar zdůrazňovali buď rychlejší, nebo pomalejší tempo provádění jednotlivých pozic, ale vždy v dokonalé součinnosti s dechem[3]. Pattabhi Jois, který praktikoval jógu v Mysore, byl jedním z mladých chlapců, kteří se seznámili s T. Krishnamacharyjou na jeho demonstraci jógy. Jois zdokonalil systém Krishnamacharyi v Ashtanga vinyasa systému s tradicí v klasických spisech Jógasutry, Bhagadgavítě a v Hathajógapradipice. Jeho striktní systém plynulých pozic /vinyasa/ vychází ze západního pojetí jógy „jdu pálit, jdu hubnout, spalovat“. Cíl vytvořit v těle teplo, čistit ho a ozdravit je velice pozitivním přínosem ashatangajógy z pohledu západní civilizace. Jóga je cestou ke stálé spokojenosti. Není to však spokojenost vyvolaná pocitem úspěchu nebo dobrého bydla, ale stálá spokojenost se vším, co život přináší. Je to vnitřní stav. Vinyasa Ashtanga Yoga je jednou z cest k tomuto stavu, má-li být však skutečně přínosem, vyžaduje každodenní praxi, protože pouze pravidelností spojenou s disciplínou můžeme v sobě něco začít měnit. Pataňdžali Zakladatel filozofie jógy, na níž je založeno učení sánkhja. V jeho pojetí je jóga jedním ze šesti daršanů a lze ji definovat jako „metodické úsilí o dosažení dokonalosti ovládnutím různých prvků lidského podstaty, ať už fyzické či psychické.“ Není objevitelem jógy, jen systematicky shrnul a utřídil poznatky o józe do díla nazváného Jógasutra. Zde formou krátkých úvah a aforismů vykládá základní pojmy, uvádí různá cvičení, jež mají zbavit tělo únavy, nečistot, posílit životní energii /pránu/, zklidnit mysl. Pataňdžaliho systém jógy se nazývá také ashtangajóga, osmidílná stezka, která se skládá z osmi stupňů. Pataňdžali předpokládá, že existují dva protikladné, navzájem se ovlivňující, principy. Jedním je puruša /duch/ a druhým je prakrti /příroda/. Vesmírný princip prakrti je tvořený třemi gunami a stává se za spoluúčasti ducha tvůrcem veškerého stvoření. Úkol ducha je v osvícení, tedy pasivní. Naopak aktivní je příroda, dynamický princip, ale duch mu musí dát smysl, směr. Spojením vzniká jedinec, jáství. V původním základu je duch v blaženém stavu, pod vlivem prakrti se probouzí k bolesti sebeuvědomění. Pokud unikne z působení prakrti, získává dokonalé osvícení, věčný klid. Tento věčný klid je cílem radžajógy. Cestou radžajógy ho člověk dosáhne tehdy, když ovládne tělo a zastaví změny v mysli[4]. Tato cesta je díky Pataňdžalimu rozdělena do osmi stupňů:

1. jama (zákazy, zdrženlivost)
2. nijama (příkazy a předpisy)
3. ásana (pozice, správné držení těla)
4. pránájáma (ovládání dechu)
5. pratjáhára (ovládnutí smyslů)
6. dhárana (koncentrace)
7. dhjána (meditace)
8. samádhi (dokonalé poznání)

Mezi zákazy jama patří: neubližování, pravdivost, nekradení, zdrženlivost, nehromadění. Mezi příkazy nijama patří: čistota těla a mysli, spokojenost, sebekázeň, studium posvátných knih, uctívání osobního boha. Bude-li člověk dodržovat tyto pravidla, očistí tělo a zklidní mysl.„Jóga čitta vrtti niródha“ Jóga je zastavení změn mysli.[5]